Tajemný fantom opery - byl pařížský přízrak skutečný? (3)
Jezero skryté pod palácem hudby
Voda vy údajně moha být pozůstatkem nesnází, ke kterým došlo během výstavby operního domu. Císař Napoleon III. (1808-1873) rozhodně o stavbě nového divadelního paláce poté, co dojde k pokusu o atentát na jeho osobu během návštěvy představení ve staré opeře na ulici Rue Le Peletier. Chce, aby byla ve městě síň nejen bezpečná, ale také reprezentativní. Dopředu je tak počítáno s vybudováním majestátní a gigantické budovy, která má mít několik podzemních pater i speciální křídlo pro soukromý vstup panovníka a jeho blízkých. Když Charles Garnier (1825-1898) vyhraje výběrové řézení na architekta a dohledem nad průběhem kostrukce je pověřen baron Georges-Eugéne Hausmann (1809-1891), tak mohou 2. července roku 1861 začít stavební práce. Jejich průběh je však nesmírně komplikovaný. Neočeávaně vysokou hladinu podzemní vody, která se objeví při vkopech, není prakticky možné odstranit. Nepomáhá ani instalace odčerpávajících pump. Je proto rozhodnuto, že pod hudebním bude vytvořena sběrná nádrž, která bude zajištěna důmyslným systémem, který nejenže zabrání prosakování tekutiny, ale umožní i přístup k zásobám vody v případě požáru. Existence rybníčku pod budovou tedy není výmyslem. Skutečnost je ale taková že Leroux výrazně dramatizuje jeho rozsah i hloubku. Nepřehání to pak i s popisem tajemného muže?
Šokující pád lustru
Zajímavý je i případ pádu lustru v pařížské opeře. Leroux v něm také trochu fabuluje, je tomu ale o poznání méně než v případě jezera. Objevuje se v prakticky totožné podobě na stránkách jeho románu i v historických záznamech. V knize předchází nešťastné události dopis, ve kterém stojí, že pokud bude na připravovaní premiéře zpívat v hlavní roli Christinina sokyně Carlotta, pak dojde k neštěstí. Za vyhrůžkou nestojí nikdo jiný než Erik. A protože principál divadla nesplní to, co požaduje, nechá do hlediště spadnout osvětlení a pád doprovází posmešným výrokem: ,,Zpívá dnes tak, že shodí lustr!"
Oběti jsou skutečné
Dopad svítidla má fatální důsledky. Je při něm zabita jedna z uvaděček. Dne 20. května roku 1896 se ve skutečných prostorách odehraje podobné neštěstí jako v Lerouxově vyprávění. Mezi diváky se sice nezřítí celý lustr, ale jen jeho protzávaží, le i tak má pád svou oběť. Prameny se liší v tom, o koho mělo ve skutečnosti jít. Francouzský novinář Georges Grison (1841-1928) v dobovém článku uvádí, že na následky zranění umírá návštevnice jménem Chomette. Objevují se i spekulace, že skutečným nešťastníkem je zaměstnanec opery. Uvádí je ve svém pojednání o Fantomovi britská publicistka Lucinda Everett.
Úchvatná primadona a falešné účty
Nález kostry muže v tajné místnosti, existence jezera pod operou a pád lustru do hlediště patřé sice mezi nejvýznamnější fakta vázaná na skutečnost, není ale možné říci, že by jimi výčet reálných odkazů uvedených v Lerouxově díle kočil. Spíš naopak! Existuje řada dalších jevů, které se více či méně zakládají na pravdě. Spisovatelka Amy Hollingsworth například udává, že je postava Christiny inspirována životem švédské operní zpěvačky Christiny Nilsson (1843-1921). Dokládá, že životní osudy žijící a fiktivní hrdinky mají podobnost nejen v křestním jméně, skandinávském původu a francouzském vzdělání, ale také v tom, že jejich zasnoubení jsou zpočátk utajována. Obě hrají na housle a jejich hlasové nadání objeví jejich učitelé prakticky omylem. Je jejich podobnost náhodná? A jak je tomu u dalších údajů ze slavného příběhu? Leroux v knize například říká, že je Erikovi tajně vypláccena mzda. V roce 1879 skutečně dojde k tomu, že je kvůli falšování účtů nucen opustit Ředitelské křeslo opery Oliver Halanzier. Plynuly snad peníze do jeho kapsy, nebo někam jinam? Snad kolegovi, který chtěl zůstat v utajení?
Pařížská opera, ohromující a tajemná
Příběh o tajemném Fantomovi je sice protknutý pravdivými fakty, většina z nich je ale okořeněná o notnou dávku Lerouxovy fantazie a nadsázky. Vyprávění se tak jeví sice jako skutečnost, může ale jít i o pouhý výmysl. A nebylo by se čemu divit. Prostory slavné pařížské opery Garnier jsou pro vznik legend ideální! Už oříchod na pařížské náměstí, kde opera stojí, je pro návštěvníka nezvyklým zážitkem. Ohromná budova, která dá jméno celé čtvrti, se zde tyčí jako hora. Přitahuje pozornost všech kolemjdoucích. Schody vedoucí k hlavnímu vchodu majestátní doje jen umocňují. Grandiózní rozložení několika vstupů je doplněno o rafinované zdobení detailů, kterými jsou zkrášlena nejen okna a dveře, ale také kliky a všudypřítomná zrcadla. Přo vstupu dovnitř jedinec naprosto ztrácí dech. Osvícené schodiště a výstavní prostory sráží návštěvníka na kolena v němém úžasu. Množství odlehlých uliček, místnůstek a temných zákoutí zase pokouší jeho pozornost. Co se to mihlo v odlesku světa? Byl to je další z návštěvníků, nebo snad někdo běžel dolů po přízemí po tom dlouhém schodišti v rohu? Byla to skutečná postava, nebo snad nějaký fantom?
Z Paříže
Eva Lacinová
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den,
chci se zeptat, je tento web stále aktivní? Lépe řečeno, pátráte stále po Erikovu tajemství? Mě, stejně jako mnoho dalších, tento příběh neskutečně zaujal a doslova učaroval, již po delší dobu nemyslím ve volných chvílích téměř na nic jiného, tak bych byla velice vděčná, kdybych našla někoho, kdo je / na to byl alespoň trochu podobně...
P.S.: Skvělé stránky! Poskytly mi velkou spoustu užitečných informací :).
Re: Dotaz
(Fantómova dáma, 6. 12. 2012 20:34)Ahoj, viem, že už je pravdepodobne neskoro na odpoveď, no možno sem ešte niekedy zablúdiš a predčítaš si ju. Na stránkach pracujem, síce nie tak aktívne ako predtým - no kedykoľvek sa dozviem niečo nové o fantómovi, tak to sem pridám a samozrejme som na maili stále k dispozícii pre tých, ktorí si chcú o Erikovi pohovoriť :-)
Dotaz
(Naty, 14. 7. 2021 23:44)